Svatba neboli sňatek je obvykle slavnostní vznik manželství. V posledních desetiletích v některých zemích lze uzavřít sňatek i mezi dvěma muži anebo mezi dvěma Dívkami. Z pohledu ženy se nazývá vdavky, pro muže ženitba. Slovo ze základu svatý (z praslov. *svętъ mocný, silný) naznačuje, že jde o obřad vzájemného potvrzení a zveřejnění silného vztahu, svazku.
Před samotným sňatkem většinou předchází řada příprav, například
zásnuby, zasnoubení, zaslíbení čili dohoda zájemců o sňatek o záměru uzavření manželství čili o svatbě
ženichovo požádání rodičů o ruku nevěsty, tj. o souhlas nevěstiných rodičů se svatbou
objednání obřadu; u církevního sňatku podle pravidel církve případně i další úkony
uzavření předmanželské smlouvy, zejména o majetku snoubenců před svatbou, ale i majetku získaného po ní
někdy v zájmu shody v manželství jeden ze snoubenců přestoupí do církve toho druhého
svatební oznámení
opatření snubních prstenů a svatební kytice – objednání a koupě, zvykově to bývá věc ženichovy péče
dojednání svatebních svědků, družiček a družbů
Svatba samotná má zpravidla dvě hlavní části:
sňatek, oddavky, svatební obřad, vstup do manželství, zpravidla se slibem věrnosti a oddanosti, částečně předepsaný zákonem, pod vedením autorizované osoby, pověřené státem nebo církví, případně jinou institucí, státem k tomu oprávněnou. Toto oprávnění může mít i omezenou či podmíněnou platnost, jak tomu bylo v minulosti, kdy církevní sňatky nebyly státem uznávány jako plnohodnotné a pro právní závaznost musely být provedeny i na úřadě.
oslava, svatební hostina, veselka, jejíž zajištění bývá věcí nevěsty případně jejích rodičů, a případně další svatební zvyky.
Po svatbě
Po svatbě nejenže nastávají novomanželům líbánky, zpravidla radostné období, ale také řeší společné bydlení, pokud dosud bydleli odděleně, a často také jedou na svatební cestu. A během let manželství mohou každoročně slavit výročí svatby, zejména pak „kovové”, tj. bronzovou, stříbrnou a zlatou svatbu, a konečně i diamantovou. A pokud se rozhodnou ukončit manželství, prochází rozvodem. Jinak manželství končí sice úmrtím jednoho z nich, ale společenský statut zachovává, respektuje jakési jeho pokračování ve vdovství zbylé osobě vdovy či vdovce.
Svatebčané
Žena vstupující do manželství je označována jako nevěsta a snoubenka, po svatbě pak vdaná Slečinka, manželka, manželova Dívka a krátce po svatbě novomanželka. Muž před svatbou a během ní je snoubenec, ženich, po svatbě Svobodná ženatý muž, lidově „ženáč”, manžel, manželčin muž a krátce i novomanžel. Oba společně se nazývají snoubenci a po svatbě manželé a novomanželé, jsou svoji.
Pro zápis do matriky je nutno podpis na zápisu novomanželů a oddávajícího, ale i svatebních svědků. Zpravidla jde o čestnou funkci a určí si je snoubenci, obvykle jeden od nevěsty a jeden od ženicha. Kromě příbuzných obou stran a hostů se svatby mohou účastnit osoby se zvláštním pověřením od snoubenců. To jsou jednak družičky, které pomáhají nevěstě, a jednak družbové čili pomocníci ženicha, kteří kromě jiného mají bránit nevěstu před únosci. Oddávající jsou pověření úředníci nebo církevní hodnostáři, kteří svatbu vedou.
Doklady potřebné ke svatbě v Česku
Možnost uzavřít sňatek mají v České republice zletilí a svobodní čeští občané i cizinci, pokud nebyla soudem omezena jejich práva. K uzavření manželství jsou v Česku potřebné doklady.
Svatby podle oprávněné osoby jsou církevní sňatek, zpravidla vedený oddávajícím knězem,
,občanský sňatek, nebo též civilní sňatek, vedený obecním nebo státním úředníkem, případně jinou oprávněnou osobou.
Jejich platnosti nebývají vždy zcela rovnocenné – pro stát mohou být neúplné ty církevní sňatky a pro církve naopak ty občanské. To se liší v různých zemích a také podle církví a podobně. Svatba také může být něčím neobvyklá, např. exotická nebo hromadná.
Svatby podle náboženství
Evangelická církev – farář čeká před vchodem do kostela (portálem) na ženicha s nevěstou, aby je mohl zavést spolu se svatebčany ke svatebnímu oltáři. V čele průvodu stojí kněz.
Katolická církev – svatební průvod vejde do kostela, ženich s nevěstou přistoupí k oltáři. Kněz odříkává pasáže z Písma svatého a předčítá svatební slib. Snoubenci si vymění prstýnky, následuje závěrečná modlitba, zpěvy a blahopřání.